Když naši duši ovládne smíšená úzkostně depresivní porucha

Co je to smíšená úzkostně depresivní porucha

Co je to deprese a úzkost si asi dokážete představit. Ale jaké to je, když se tyto dva nepříjemné stavy spojí? Smíšená úzkostně depresivní porucha kombinuje příznaky obojího – nemocný člověk tedy zažívá jak pocity smutku, beznaděje a vyčerpání typické pro depresi, tak zároveň pocity strachu, napětí a neklidné mysli spojené s úzkostí.

Jaké jsou příznaky smíšené úzkostně depresivní poruchy?

Příznaků tohoto onemocnění je více a mohou se u jednotlivých osob lišit. Stejně tak i jejich intenzita je různá v čase.

Příznaky se vyvíjí během několika týdnů až měsíců, nejde tedy o náhlé onemocnění.  Obecně však smíšenou úzkostně depresivní poruchu mohou indikovat tyto příznaky:

• Střídání období smutku a podrážděnosti, pocit beznaděje a apatie.
• Pocit neustálého napětí, strachu, obavy z budoucnosti.
• Nespavost nebo naopak nadměrný spánek, únava, bolesti hlavy, svalové napětí, potíže s trávením.
• Obtíže se soustředěním, zapomínání, pocit "prázdné hlavy".
• Ztráta zájmu o dříve oblíbené aktivity, izolace od přátel a rodiny.
• Negativní vyhodnocování sebe sama a okolního světa.

V praxi si můžete představit člověka, kterého nic netěší. Nežije, ale přežívá. Chodí do práce tak nějak automaticky, zvládá své úkoly, ale buď z nich má stres, anebo jsou mu „ukradené“.  Nedokáže se z ničeho radovat - i když má před sebou dovolenou, necítí radost z nového dobrodružství či odpočinku. Neustále overthinkuje a má strach, že nedokáže splnit, co se od něj očekává. Představuje si, co všechno se může pokazit a někdy kvůli tomu ani nespí…  

Dalšími atypickými příznaky anxiózně depresivní poruchy jsou různé somatické bolesti zad, bolesti v oblasti malé pánve nebo v krku. Pacienti tedy často ztrácí čas vyšetřeními u odborníků na tyto oblasti, kteří nenachází žádné příčiny těchto problémů.

‍

Jak se smíšená úzkostně depresivní porucha liší od deprese nebo úzkosti?

U smíšené úzkostně depresivní poruchy se příznaky úzkosti a deprese prolínají a žádný typ příznaků nepřevládá natolik, aby odpovídal plnohodnotné diagnóze deprese nebo úzkostné poruchy.

Ani deprese ani úzkost však člověka nepostihují natolik, aby byl vyřazen z profesního či společenského života. Vážně do něj však zasahují. Co smíšenou úzkostně depresivní poruchu způsobuje?

Přesné příčiny tohoto onemocnění nejsou zatím známy, ale pravděpodobně se jedná o kombinaci biologických, psychologických a sociálních faktorů:

• Genetické predispozice
• Nerovnováha neurotransmiterů v mozku
• Stres
• Traumatické události
• Osobnostní rysy- sklon k pesimismu, perfekcionismus
  

Lze úzkostně depresivní poruchu (vy)léčit?

Smíšená úzkostně depresivní porucha je léčitelná a lidé, kteří ji zažívají, mohou vést plnohodnotný život.

Úspěšná léčba úzkostí spojených s depresí však vyžaduje komplexní přístup. Často se předpokládá, že kořeny tohoto problému tkví v opakovaných úzkostných stavech, které v těle neustále spouštějí poplach. Tento chronický stres postupně vyčerpává naše síly, jak psychické, tak fyzické, a vede k rozvoji deprese.

• Psychoterapie

Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) je účinnou metodou, která pomáhá změnit negativní myšlenkové vzorce a naučit se zdravé strategie zvládání stresu. Pro komplexní léčbu depresivních poruch je žádoucí doplnit kognitivně-behaviorální intervence o prvky logoterapie. Současná praxe klade důraz na somatické techniky jako jsou dechová a svalová cvičení. Významný potenciál v této oblasti vykazuje kognitivní relaxace založená na mindfulness.

• Farmakoterapie

U závažnějších forem úzkostných a depresivních poruch se osvědčila kombinace psychoterapie a moderních antidepresiv (SSRI, SNRI). Dlouhodobě je třeba se vyhnout lékům se silným návykovým potenciálem, jako jsou benzodiazepiny.

• Lifestyle změny: Pravidelný pohyb, zdravá strava, dostatek spánku a relaxační techniky.

Nebezpečí smíšené úzkostně depresivní poruchy

Bohužel,  lidé trpící touto poruchou často nevyhledávají pomoc odborníka a maximálně se svěří svému praktickému lékaři. Podle studií se jedná až o 50 % lidí. Pokud však praktičtí lékaři toto onemocnění nerozpoznají, bývají somatické příznaky (například bolesti hlavy) léčeny nevhodnými medikamenty.

Jak jsme uvedli na začátku, toto onemocnění neznemožňuje člověku výkon práce či jej nevylučuje ze společnosti, nicméně život může zkomplikovat natolik, že postižený člověk může chtít spáchat sebevraždu. Pokusů o sebevraždu z důvodu neléčené úzkostně depresivní poruchy bohužel lékaři zaznamenávají velké množství.

Zvláště u žen toto onemocnění může jít ruku v ruce se závislostí na alkoholu či benzodiazepinech. Velmi často pacienti končí jako invalidé. Prevalence tohoto onemocnění je celkem vysoká, jedná se až o 8 % populace a zvyšuje se s věkem.

Pokud tedy cítíte, že s vámi něco není v pořádku, neodkládejte návštěvu specialisty. Jak vidíte, i takové „neškodné“ onemocnění vás může stát celý život.

‍