Jak pomoci člověku se syndromem vyhoření?
Syndrom vyhoření není obyčejná únava ani lenost. Je to vážný stav fyzického, emocionálního i duševního vyčerpání, který člověku bere radost z práce, ze života a často i z mezilidských vztahů. Projevuje se hlubokou únavou, cynismem, pocity beznaděje a vnitřním odcizením. Pokud znáte někoho, kdo se s vyhořením potýká, můžete mu pomoci se z toho dostat. Jak na to? To se dozvíte v tomto článku!
Pochopení syndromu vyhoření
Prvním krokem je skutečně pochopit, co vyhoření znamená. Člověk trpící tímto syndromem si často připadá neschopný, slabý a neadekvátní, i když realita je jiná – obvykle šlo o někoho, kdo dlouho fungoval na hraně svých možností, často s velkým nasazením. Vyhoření není známkou slabosti, ale signálem, že něco bylo dlouhodobě neudržitelné. Tento fakt je důležité přijmout jak pro vás, tak pro člověka, kterému chcete pomoci.
Vytváření bezpečného prostoru
Důležitou součástí pomoci je být vyhořelému člověku nablízku a nabídnout mu bezpečný prostor, kde může mluvit bez obav z hodnocení nebo bagatelizace. Nesnažte se jeho pocity hned napravovat nebo zlehčovat radami typu „to přejde“ nebo „musíš být silnější“. Často úplně stačí být tichým posluchačem, přítomným svědkem jeho bolesti, aniž byste ji hned chtěli měnit. Ujištění typu „je v pořádku, že se tak cítíš“ nebo prosté „jsem tady pro tebe“ má mnohdy větší sílu než jakákoliv rada.
Praktická pomoc v každodenním životě
Vedle emocionální podpory může být obrovskou pomocí také praktická podpora v každodenním životě. Člověk s vyhořením často nemá sílu ani na běžné úkoly. Nabídněte pomoc – s nákupy, domácností, péčí o děti nebo i vyřizováním záležitostí, které na něj doléhají. Je důležité vycházet vstříc jeho aktuálním možnostem a respektovat, když něco momentálně nezvládají.
Podpora regenerace a radosti
Vaše podpora by měla směřovat i k obnově fyzických a psychických sil. Povzbuzujte jemně k aktivitám, které nejsou výkonově zaměřené, ale naopak podporují vnitřní klid a radost – procházky v přírodě, lehké cvičení, tvořivá činnost nebo čas o samotě, pokud je to potřeba. Nabízejte možnosti, ale nenuťte. Každý proces regenerace je individuální.
Pomoc s vyhledáním odborné podpory
Velmi důležitým krokem bývá i pomoc s vyhledáním odborné pomoci. Pro hlubší uzdravení může být nezbytný terapeut, psycholog nebo někdy i lékařská péče. Pokud to člověk sám nezvládá, můžete mu pomoci hledat odborníky, být s ním při prvních krocích nebo ho doprovodit na první schůzku, pokud si to přeje. Opět na něj ale netlačte.
Trpělivost jako klíč k zotavení
Celou dobu je třeba myslet na to, že zotavení z vyhoření není otázkou dnů nebo týdnů. Je to proces, který vyžaduje čas, nové nastavení hranic, změnu životního stylu a někdy i změnu práce nebo prostředí. Mějte trpělivost, neočekávejte rychlé zlepšení a buďte připraveni na to, že cesta ven z vyhoření může být náročná. Vaše stálá přítomnost, empatie a pochopení však mohou být pro člověka v tomto období jedním z nejdůležitějších pilířů. Nevzdávejte to tedy!
Vyhoření jako volání po změně
Co je vlastně syndrom vyhoření v realitě? Je hlubokým signálem volání po změně. Pomoc člověku v tomto stavu neznamená jen „opravit“ ho a vrátit zpět tam, kde byl, ale podpořit ho v tom, aby si dovolil najít cestu k životu, který bude udržitelnější, smysluplnější a laskavější k sobě samému.
