Narcismus vs. Sebeláska: Kde je hranice?

Odkud pojem narcismus pochází?

Slovo narcismus má původ v řecké mytologii. Narkissos byl krásný mladík, který se zamiloval do vlastního obrazu v hladině jezera a zemřel, protože se od něj nedokázal odtrhnout. Tento mýtus je metaforou pro hlubokou sebestřednost, absenci empatie a potřebu být obdivován.

V psychologii se pojem narcistická porucha osobnosti (NPD) začal používat ve 20. století, mimo jiné díky Sigmundu Freudovi, který upozornil na vývoj narcisismu jako obranného mechanismu.

Co je to narcismus?

Narcismus je extrémní sebezahleděnost, přehnaná potřeba obdivu a neschopnost vytvářet skutečně hluboké vztahy s druhými. Nejde jen o povrchní sebelásku, ale často o kompenzaci vnitřní nejistoty a nízké sebehodnoty.

‍

Typické rysy narcisty:

• Neustálá potřeba obdivu a uznání
• Pocit výjimečnosti – „jsem jiný než ostatní“
• Nedostatek empatie (nevnímá potřeby druhých)
• Manipulativní chování
• Závist a přesvědčení, že mu ostatní závidí
• Využívání druhých pro vlastní prospěch
• Vysoká citlivost na kritiku, často přechází do agresivity

NPD se neprojevuje navenek vždy stejně – někteří narcisté jsou hluční a dominantní (grandiózní narcismus), jiní tichí, plaší, ale extrémně sebestřední (zranitelný nebo skrytý narcismus).

Dle výzkumů je tato porucha  častější u mužů a začíná se formovat už v dospívání nebo rané dospělosti.Mnoho lidí s touto poruchou nevyhledá pomoc, protože nevnímají problém u sebe, ale u okolí.

‍

Jak vzniká narcistická porucha?

Vývoj narcistické poruchy je kombinací genetických, vývojových a environmentálních faktorů. Narcistická osobnost často vyrůstá z hluboké nejistoty a emočního zranění – přehnaná sebechvála a arogance slouží jako ochranný pancíř proti vnitřní prázdnotě nebo zranitelnosti.

Možné příčiny:

• Nadměrně idealizující nebo naopak zanedbávající výchova (např. rodiče dítě nekriticky vychvalovali nebo naopak tvrdě kritizovali)
• Trauma z dětství, emocionální deprivace, přehnané nároky na výkon
• Modelování chování – pokud dítě sleduje narcistické vzorce u rodičů nebo jiných autorit

Výhody narcistického chování

I když má narcismus ve společnosti hlavně negativní konotace, je pravdou, že má i své výhody. Narcisté totiž často působí charismaticky a sebevědomě a umí se „prodat“. Proto často rychle stoupají ve své kariéře do vyšších pozic.

I ve vztazích se narcistům daří- tedy alespoň ze začátku. Jejich sebevědomí a řeč působí totiž velmi přitažlivě  a snadno vás okouzlí.

‍

Na co si dát pozor?

Pokud se setkáte s narcistou, buďte opatrní. Prvotní kouzlo se totiž může snadno proměnit v kletbu. Narcisté se často neštítí zneužívat druhé a manipulují s nimi ať už přes emoce či jejich sociální postavení.

Kvůli tomu mají narcisté omezenou schopnost vytvářet kvalitní, hluboké vztahy. Nezřídka kdy jsou jejich vztahy toxické a plné systematického znevažování a gaslightingu.

Narcisté také nezvládají krizové situace. Neumí přijmout svou vinu a raději hledají obětní beránky. Typický šéf narcista raději někoho vyhodí, než aby přiznal, že něco nevyšlo kvůli špatnému vedení či zadání úkolu.

Narcisté často navenek působí velmi „v pořádku“ – jejich sebestřednost a manipulace se projeví až časem. A čím blíže jste jim, tím více vám to začne škodit.

Jak poznat toxický (narcistický) vztah:

• Po kontaktu s danou osobou se necítíte dobře, cítíte únavu a výčitky
• Váš názor je systematicky zpochybňován nebo ignorován
• Střídají se období ideálního zacházení a chladného odstupu
• Daný člověk vás nechválí, ale kritizuje – často „pro vaše dobro"
• Míváte pocit, že „nejste dost“ – ale dřív jste se tak necítili

Dá se narcistická porucha léčit?

Léčba této poruchy je obtížná a zdlouhavá, ale není nemožná. Pomoci může zejména psychodynamická nebo kognitivně-behaviorální psychoterapie.

Cílem terapie  není změnit osobnost, ale zmírnit patologické vzorce – například rozvíjet empatii, učit zvládat kritiku, posilovat stabilní sebehodnocení. Jen málokterý narcista ale k léčbě přistoupí, jelikož prostě nevěří, že má problém. Do terapie často přicházejí až při vážné krizi (rozchod, vyhazov, kolaps).

Co je to sebeláska?

Sebeláska je zdravý vztah k sobě samému. Neznamená sobectví ani přehnané ego, ale schopnost vnímat vlastní hodnotu, starat se o své potřeby a zároveň respektovat ostatní.

Rysy člověka se zdravou sebeláskou:

• Ví, kdo je, a co je pro něj důležité
• Má zdravé hranice – neobětuje se, ale ani nemanipuluje
• Umí přijmout kritiku bez toho, aby se zhroutil
• Nezávidí, inspiruje se
• Respektuje druhé a jejich odlišnost
• Pečuje o sebe (fyzicky, psychicky, emocionálně)
• Nezávisí na obdivu zvenčí – ví, že má hodnotu sám o sobě

Proč je sebeláska důležitá?

Lidé, kteří se mají zdravě rádi jsou psychicky odolnější a lépe zvládají stres. Jsou autentičtí a nenechávají se svazovat druhými. Naopak - jsou schopni budovat zdravé vztahy a umí se bránit zneužívání a závislosti na druhých.

Sebeláska je celoživotní proces. Není to egoismus ani povrchní sebestřednost, ale hluboké přijetí sebe sama – se vším dobrým i problematickým. Díky sebelásce budete chráněni i před vyhořením.

Tipy na posílení sebelásky

1. Zeptejte se sami sebe každý den: „Co dnes potřebuji?“
2. Pište si deník vděčnosti – všímejte si dobrého, co máte i co zvládáte
3. Učte se říkat „ne“ bez výčitek – i když jde „jen“ o maličkosti
4. Vyhledávejte lidi, se kterými se cítíte přirozeně sami sebou
5. Dopřejte si péči, ne jako odměnu, ale jako standard
6. Buďte k sobě laskaví, když selžete – chyba není slabost, ale vývoj

Kde je hranice mezi sebeláskou a narcismem?

Narcismus a sebeláska jsou na první pohled podobné – oba vycházejí ze vztahu k sobě. Ale zatímco sebeláska léčí a spojuje, narcismus odděluje a ničí – druhé i samotného narcistu.

V následující tabulce jsme shrnuli hlavní body, díky kterým můžete sebelásku od narcismu odlišit.

Znáte někoho, kdo splňuje charakteristiku narcisty? Teď už víte, na co si dát pozor!

‍