Lucie Sedláčková: Díky komiksu Zavařeniny můžu autenticky zprostředkovat stavy uvnitř hlavy.

Jak popsat nepopsatelné

‍

Článek je pouze shrnutím toho nejzajímavějšího z epizody podcastu. Pokud se chcete dozvědět více, neváhejte se podívat na Youtube video podcast či Spotify podcast.

‍

„Tehdy to bylo skrze to, abych mohla s přítelem sdílet, co se mi děje v hlavě. Protože mám Hraniční poruchu osobnosti, takovou jako smíšenou, a mám v sobě spoustu věcí a tehdy jsem ještě nevěděla, jak mu to říct. A on mi řekl: tak mi to nakresli…“

Lucie již od 12 let pravidelně docházela na terapie. Měla totiž hlavu plnou negativních a nepříjemných myšlenek. Prošla si léčbou antidepresivy i anorexií… Nakonec ale našla lásku a díky svému příteli a schopnosti dobře popisovat své emoce začala využívat svůj ilustrátorský talent a vznikl komiks Zavařeniny. „Jak jsem to začala kreslit, tak to bylo pro mě terapeutické a pro nás dva to bylo také super,“ říká v podcastu Autentická Výzva.

‍

Zavařeniny pomáhají prolomit tabu ve společnosti

‍

„Začalo to sobecky, abych si ulevila, a pak jsem si řekla: Hele, tak zkusím pojmenovávat i jiné diagnózy a jiné duševní neduhy a choroby, které ve společnosti jsou. Ptala jsem se lidí, co je třeba trápí a pak to kreslila.“

Komiks Lucie začala kreslit pro soukromé potřeby, ale brzy si uvědomila, jaký má efekt na ni i lidi kolem. „Já si píšu script a u toho třeba hrozně brečím, protože je to pro mě terapeutické. Pak si udělám storyboard, pak to začnu teprve kreslit – pořád u toho brečím, protože někdy to jsou hlubinné rodinné věci. Pak to dokreslím, přestanu brečet a dám to na Instagram...“

Teď již zpracovává i dění ve společnosti, tabu a věci, o kterých se špatně mluví, třeba teď má v plánu pzracovat téma matek. „Ten komiks používám k tomu, abych popsala autenticky a otevřeně to, co se lidi často bojí vyslovit.“

Odkládání problémů do zavařovaček

‍

I když Zavařeniny Lucie dělá pouze ve svém volném čase – živí se jako copywriterka na volné noze, věnuje jim opravdovou péči. Lidé na Instagramu totiž její příspěvky komentují, sdílí je s ostatními a s Lucií sdílí i své zkušenosti a pocity. Často tedy do komiksu zpracovává pocity ostatních. „Naše strachy, domněnky, přesvědčení… Jsou jednou z nejsmysluplnějších věcích, o kterých se bavit,“ říká.

„Zavařeniny to jsou proto, že pojmenovávám ten strach, démona, diagnózu, něco, co se ti děje, pak to nakreslím a dám to do pomyslné zavařovačky. A pak tu zavařovačku dám do duševní spižírny – buď nějaké kolektivní, nebo té svojí…“

Lucie s přítelem si dokonce vytvořili takový black box, model spižírny se zavařovačkami, kam fyzicky odkládají Zavařeniny. Mají ho doma, ale občas ho zapůjčí někam na výstavu a i ostatní lidé si tak můžou prožít, jaké to je být v hlavě Lucie.

„Tím, že strachy pojmenuješ, tak je máš přehledné – je to součást tebe, ale nejsi to ty. Pomůže to oddělit.“

Přemýšlení je nepřítelem kreativity

‍

„Zavařeniny mi pomohly v tom, že vím, že tohle je démon, kterému se třeba říká Mělbych obecný, který přijde a řekne, co všechno bych měla v životě dělat. A to mě paralyzuje. Ale já si teď řeknu: dobrý, díky za rady. A já se jdu projít.“

Lucie se Lubomírovi v Autentické Výzvě přiznává, že dlouhou dobu vstávala každé ráno s tím, že se nenáviděla. A strávila přemýšlením o tom, co je s ní špatně i několik hodin denně. Díky Zavařeninám ale našla recept, jak se s tou paralyzující sebenenávistí poprat. Chodí na procházky, tancuje, užije si ledovou sprchu nebo den začne tím, že se na sebe xichtí v zrcadle. „Také mi dost pomáhá takový stoický přístup, že za pár desítek let umřu, takže kdo to udělá za mě A co chci stihnout v tomto životě?“

Poslouchej sám sebe, neskroluj

‍

„Svět je zaplavený obsahem. Je lepší poslouchat sám sebe než pořád skrolovat.“

Ačkoliv se ve svém profesním životě Lucie věnuje i sociálním sítím, sama osobně má pocit, že se denně vytváří příliš velké množství obsahu a lidé žijí život jeho skrolováním. Snad právě proto by chtěla své Zavařeniny dostat z online i do offline světa a vydat je knižně.

„Tím, že léčím sebe tou kresbou, tak můžu léčit, pomáhat nebo inspirovat ostatní k tomu, aby si také pomohli.“

V tuto chvíli se ale více soustředí na společný projekt s přítelem – renovaci staré fary, kterou plánují využívat pro různá setkání a kreativní eventy. A motivace na závěr?

„Neváhejte a nebojte se přetáčet pozornost jiným směrem než jste byli zvyklí doposud, protože nám ten mozek tuhne. (…) Je dobré ho natahovat a jít i za tu nekomfortní zónu i v těch nejjemnějších denních krocích.“

Zaujal vás vnitřní svět Lucie Sedláčkové a chtěli byste se dozvědět více? Odebírejte náš podcast Autentická výzva na Spotify či Youtube a poslechněte si tento díl celý! Nezapomeňte nás také sledovat na sociálních sítích, ať vám nic neunikne.

‍