Kolik tváří má deprese? Poznejte její projevy!

Co je to deprese?

Deprese je závažná duševní porucha, která se projevuje především změnami nálady, myšlení a chování.  Lidé s depresí často pociťují smutek, beznaděj, ztrátu zájmu o dříve oblíbené činnosti a mají potíže s fungováním v každodenním životě. Tyto pocity samy od sebe nezmizí, proto je potřeba vyhledat odbornou pomoc a začít s léčbou. Ta může být prováděna buď pomocí antidepresiv a/nebo terapie.

Jak poznat obyčejnou „depku“ od skutečné deprese si můžete přečíst v našem předešlém článku, který se zabývá příznaky obou stavů a diagnózou. V tomto článku se budeme blíže zabývat jednotlivými druhy.

Jak se deprese dělí?

Depresi obecně dělíme dle závažnosti do tří stupňů: mírná, středně těžká a těžká deprese.

• Mírná deprese: Příznaky jsou přítomny, ale neovlivňují výrazně každodenní život.
• Středně těžká deprese: Příznaky jsou výraznější a ztěžují některé každodenní činnosti.
• Těžká deprese: Příznaky jsou velmi intenzivní a znemožňují normální fungování. Může být doprovázena psychotickými příznaky, jako jsou bludy nebo halucinace.

Dále můžeme depresi dělit i podle délky trvání:

• Episodická deprese: Depresivní epizody se střídají s obdobími bez příznaků.
• Chronická deprese (dysthymie): Depresivní nálada trvá nejméně dva roky.

A v neposlední řadě depresi dělíme podle příčiny:

• Endogenní deprese: Příčina není zjevná, často se vyskytuje v rodinách.
• Exogenní (reaktivní) deprese: Vyvolána konkrétní životní událostí (např. ztráta blízkého, rozchod).
• Sezónní afektivní porucha: Depresivní epizody se opakují v určitých obdobích roku (např. podzim, zima).

Endogenní deprese

Endogenní deprese, někdy označovaná jako "vnitřní" deprese, je typ deprese, pro kterou není zřejmá vnější příčina.Předpokládá se, že se na jejím vzniku podílí kombinace několika faktorů:

• Genetika: Existuje určitá dědičnost, což znamená, že pokud má někdo v rodině endogenní depresi, je u něj vyšší riziko, že se u něj tato porucha také rozvine.
• Biochemické změny v mozku: Nerovnováha neurotransmiterů, jako je serotonin, noradrenalin a dopamin, hraje významnou roli.
• Hormonální změny: Některé hormonální nerovnováhy mohou přispívat k rozvoji deprese.
  

Příznaky endogenní deprese

Příznaky endogenní deprese se mohou lišit od člověka k člověku, ale obecně zahrnují:

• Trvalý smutek, beznaděj a prázdnota
• Neschopnost najít potěšení v aktivitách, které dříve přinášely radost.
• Buď výrazné přejídání nebo ztráta chuti k jídlu.
• Nespavost nebo naopak nadměrná ospalost.
• Pocit vyčerpání i po menší námaze.
• Negativní myšlenky o sobě samém.
• Zhoršená paměť a problémy s učením.
• Bolesti hlavy, svalové napětí, trávicí problémy.

Unipolární deprese

Unipolární deprese, někdy také označovaná jako velká depresivní porucha, je jednou z nejčastějších duševních poruch. Projevuje se dlouhodobým a intenzivním smutkem, ztrátou zájmu o dříve oblíbené činnosti a celkovým snížením energie.

Bipolární deprese

Bipolární deprese je vlastně jedna ze dvou hlavních fází bipolární poruchy, ta druhá je mánie. Depresivní fáze se projevuje podobnými příznaky jako unipolární deprese, ale vyskytuje se v kontextu bipolární poruchy, což znamená, že se střídá s obdobími zvýšené energie a nálady.

Periodická depresivní porucha

Periodická depresivní porucha, někdy také nazývaná rekurentní depresivní porucha, je duševní onemocnění charakterizované opakovanými epizodami deprese. To znamená, že se u člověka s touto poruchou střídají období, kdy se cítí dobře a období, kdy zažívá příznaky deprese.

Příznaky periodické depresivní poruchy jsou podobné jako u jedné epizody deprese, ale opakují se.Na rozdíl od bipolární poruchy se u periodické depresivní poruchy nevyskytují období zvýšené energie a nálady (mánie).

Chronická deprese

Chronická deprese, známá také jako dystymie, je dlouhodobá forma deprese, která se táhne měsíce až roky. Na rozdíl od epizodických depresivních poruch, které se střídají s obdobími normální nálady, chronická deprese je jako stálý, nízký mrak nad hlavou.

Příznaky chronické deprese mohou být méně intenzivní než u akutní deprese, ale jsou trvalejší a mohou významně ovlivnit kvalitu života.

Vysoce funkční deprese

Vysoce funkční deprese je stav, který může být na první pohled klamný. Lidé, kteří jí trpí, často působí úspěšně, sebevědomě a plní energie. Nicméně pod povrchem se skrývá hluboký smutek, únava a pocit beznaděje.

I když navenek působí tito lidé silně, uvnitř se potýkají s:

• Chronickou únavou: I po odpočinku se cítí vyčerpaní.
• Pocitem prázdnoty: I když mají úspěchy, chybí jim hlubší uspokojení.
• Obavami a úzkostí: Neustále se obávají. Uchylují se k různým formám sebepoškozování, jako je například řezání nebo nadměrné cvičení.

Zvláštní formy deprese

Deprese se může projevovat i jinak neustálý pocit smutku a beznaděje. Existují i typy deprese, které se manifestují rozdílnými příznaky, ve kterých byste depresi ani nehledali.

Psychosomatická deprese

Psychosomatická deprese je stav, kdy se psychické problémy, jako je deprese, projevují také fyzickými příznaky. Je to jako kdyby naše tělo „mluvilo“ jazykem našich emocí a stresu. Zatímco klasické příznaky deprese zahrnují smutek, únavu a ztrátu zájmu, při psychosomatické depresi se k nim přidávají i různé tělesné obtíže.

Mezi nejčastější patří:

• Bolesti: Hlavy, zad, kloubů, svalů
• Trávicí potíže: Nadýmání, pálení žáhy, zácpa, průjem
• Srdeční potíže: Bušení srdce, pocit tlaku na hrudi
• Dýchací potíže: Pocit dušnosti, astmatické záchvaty
• Poruchy spánku: Nespavost, noční můry
• Kožní problémy: Ekzémy, vyrážky

Jaké jsou příčiny psychosomatické deprese?

Přesné příčiny psychosomatické deprese nejsou zcela známy, ale předpokládá se, že se na jejím vzniku podílí několik faktorů:

• Psychické napětí: Dlouhodobý stres, úzkost, trauma nebo jiné psychické problémy mohou oslabit imunitní systém a vést k rozvoji fyzických potíží.
• Nerovnováha neurotransmiterů: Stejně jako u klasické deprese hrají roli i poruchy v přenosu nervových vzruchů v mozku.
• Osobnostní faktory: Někteří lidé jsou náchylnější k tomu, aby se s emočním stresem vyrovnávali prostřednictvím fyzických potíží.

Larvovaná deprese

Larvovaná deprese, někdy označovaná jako maskovaná deprese nebo deprese bez deprese, je zvláštní forma deprese, při které jsou psychické potíže maskovány převážně tělesnými obtížemi. Jedná se o stav, kdy se deprese „schovává“ za různé fyzické symptomy, což ztěžuje její rozpoznání a následnou léčbu.Na první pohled se totiž může zdát, že člověk trpící larvovanou depresí má spíše nějaké fyzické onemocnění než duševní poruchu.

Příznaky larvované deprese

Tělesné příznaky jsou stejné jako u psychosomatické deprese. Tyto dva druhy jsou si velmi podobné, avšak u psychosomatické deprese se zdůrazňuje vztah mezi psychickými a fyzickými potížemi.

Včasná diagnóza a léčba larvované deprese jsou důležité proto, aby se předešlo zhoršení stavu a komplikacím. Neléčená deprese může vést k řadě dalších zdravotních problémů, včetně zvýšeného rizika kardiovaskulárních onemocnění, poruch imunitního systému a zvýšené sebevražednosti.

Atypická deprese

Atypická deprese je jednou z forem depresivní poruchy, která se vyznačuje některými příznaky, které se liší od klasické deprese. Zatímco klasická deprese se často projevuje ztrátou zájmu o dříve oblíbené činnosti, únavou a pocity beznaděje, atypická deprese má některé specifické charakteristiky:

• Lidé s atypickou depresí jsou obzvláště citliví na kritiku a odmítnutí.
• Na rozdíl od klasické deprese, kde se často vyskytuje ztráta chuti k jídlu, lidé s atypickou depresí mají často zvýšenou chuť k jídlu a přibírají na váze.
• Lidé s atypickou depresí často spí více než obvykle.
• Na rozdíl od klasické deprese, kde se nálada nezlepšuje ani při pozitivních událostech, lidé s atypickou depresí mohou zažívat dočasné zlepšení nálady v reakci na příjemné zážitky.
• Pocit těžkých končetin, zejména nohou.
  

Přesné příčiny atypické deprese nejsou zcela známy, ale předpokládá se, že se na jejím vzniku podílí kombinace genetických, biologických a environmentálních faktorů. Nerovnováha neurotransmiterů v mozku, jako je serotonin a noradrenalin, může hrát významnou roli.

Exogenní deprese

Na rozdíl od endogenní deprese, která má spíše biologické kořeny, exogenní deprese je přímo vyvolána vnějšími událostmi a stresory.

• Ztráta blízkého: Smrt partnera, rodiče nebo jiného významného člověka může vyvolat hluboký smutek a depresi.
• Rozchod nebo rozvod: Konec významného vztahu může vést k pocitům osamělosti, ztráty a beznaděje.
• Ztráta zaměstnání: Ztráta práce může způsobit finanční problémy, snížení sebevědomí a pocit ztráty smyslu života.
• Stěhování: Změna bydliště může být spojena se stresem, osamělostí a problémy s přizpůsobením se novému prostředí.
• Chronický stres: Dlouhodobý stres v práci, škole nebo v osobním životě může vyčerpat naše zdroje a vést k rozvoji deprese.
• Těžká nemoc: Diagnostika vážné nemoci může vyvolat strach, úzkost a depresi.

Příznaky exogenní deprese

Exogenní deprese se projevuje podobně jako endogenní. Výskyt příznaků se váže k období určité události.

Poporodní deprese

Poporodní deprese je duševní porucha, která se projevuje intenzivním smutkem, úzkostí, pocity beznaděje a ztrátou zájmu o běžné činnosti, včetně péče o dítě. Může se objevit kdykoliv během prvního roku po porodu.

Na rozdíl od běžných "baby blues", které se projevují náladovostí a únavou v prvních dnech po porodu, poporodní deprese je mnohem závažnější a může trvat týdny až měsíce.

Příznaky poporodní deprese

Intenzivní smutek: Pocit beznaděje a prázdnoty.

Úzkost: Neustálé obavy o dítě nebo o sebe samou.

Cítění viny: Pocit, že nejste dobrou matkou.

Ztráta zájmu o dítě: Obtíže s navázáním pouta s dítětem.

Poruchy spánku: Nespavost nebo nadměrná ospalost.

Změny chuti k jídlu: Buď výrazné přejídání nebo ztráta chuti k jídlu.

Únava: Pocit vyčerpání i po odpočinku.

Potíže se soustředěním: Obtíže s rozhodováním a zapomínáním.

Sebevražedné myšlenky: V závažných případech se mohou objevit myšlenky na sebepoškozování nebo sebevraždu.

Poporodní deprese vzniká kombinací exogenních a endogenních faktorů. Na vině mohou být jak hormonální změny a genetika, tak i stres z porodu, stres ve vztashu nebo sociální faktory jako je nedostatek podpory a izolace.

Léčba deprese

S depresí lze bojovat více způsoby a často je třeba je nakombinovat. Účinná je farmakoterapie antidepresivy, která pomohou vyrovnat hladinu neurotransmiterů v mozku. Někdy je ale třeba i kognitivně-behaviorální terapie, která pacientům pomáhá změnit negativní myšlenkové vzorce a naučit se ovládat své emoce.

Důležitou součástí boje s depresí je ale i změna životního stylu. Pravidelný pohyb, zdravá strava, dostatek spánku a omezení stresu mohou výrazně přispět k léčbě. Vyzkoušet lze třeba meditaci, jógu, čchi-kung nebo dechová cvičení.

‍