Richard Gonzor: Když v sobě zavřeš horší emoce, nemůžeš cítit ani ty dobré.
Emoce nejsou nemoce. O tom, proč je dobré naučit se emoce prožívat a jak si je užívat, si Lubomír Novohradský tentokrát povídal v podcastu Autentická Výzva s životním koučem, mentorem a trenérem bojových sportů Richardem Gonzorem.Tento charismatický muž již přes 25 let učí muže i ženy skrze pohyb, jak sladit své tělo, mysl i duši v programu MOJE SÍLA. Jak se ale naučil se svými pocity a emocemi pracovat on a co ho k tomu vedlo? A jak zjistil, že pláč není projevem slabosti, ale naopak síly?Než si pustíte celý rozhovor, nalaďte se naším výběrem nejzajímavějších momentů, které pro nás byly prostě WOW.
Článek je pouze shrnutím toho nejzajímavějšího z epizody podcastu. Pokud se chcete dozvědět více, neváhejte se podívat na Youtube video podcast či Spotify podcast.
Pláč není slabost
„Pláč znamená, že je moje tělo zaplavené emocemi, které musí ven.“
Hned zkraje rozhovoru jsme narazili na téma, které vyvolává emoce. Jsou muži zbabělci, když pláčou? Podle Richarda Gonzora je tomu právě naopak. Pláč je super čistící, osvěžující. Lidé pláčou, když prožívají něco silného. Na druhou stranou je pláč projevem toho, že jsme úplně na dně a potřebujeme od toho druhého obejmout, vytvořit bezpečné prostředí, pomoct.
„Podle mě pláč nesouvisí s tím, že jsi slabý. Souvisí to s tím, že jsi opravdový a jsi dost odvážný na to, abys šel do světa s tím svým portfoliem emocí.“
Hlavový vs. emotivní typ člověka
Na světě jsou dva typy lidí – hlavoví a emotivní. A právě hlavový člověk (často muž) musí pochopit, že emoce jsou dobré a chce je mít ve svém životě. Protože potřebujeme cítit hezké emoce, ale i ty horší, kterým se právě takoví lidé vyhýbají.
„Ty emoce tečou v jedněch trubkách v tom těle. A když si zavřeš ty trubky těm nepříjemným emocím – nechceš cítit strach, stud, hanbu a odmítnutí… Tak si zavřeš tu trubku i pro ty radosti, pro ty extáze. A pak jsi si v p*deli, jsi vyschlý, takový ten intelektuál, prostě chodící hlava na takovým těle, (…) Dej si povolení, že můžeš být emotivní. Že cítit emoce není slabost. Pochopíš, že emoce jsou to, proč spoustu věcí v životě děláš.“
Emotivní typy podle Richarda Gorzola tyto problémy nemají. Díky tomu, že své emoce prožívají jsou „živí“. Hlavovým lidem připadají chaotičtí. „Čím víc odmítáme vlastní emoce, tím víc nás s*rou emoce lidí, kteří je projevují,“
Agresivita není špatná věc
„Agresivita je skvělá věc, je to taková Popelka naší společnosti. My se jí bojíme, máme pocit, že je špatně. Že by neměla existovat. Přitom je to energie, mechanismus, který ti pomáhá se bránit, utužovat své hranice. Který ti pomůže říct ne.“
Richard říká, že hlavový člověk musí začít objevovat své vlastní emoční portfolio. Každá emoce je dobrá, akorát jde o to, jak ji je člověk schopný vyjádřit, jak se chová, když je pod jejím vlivem a jak ji navenek vyjádří. „Jak tu energii té emoce použiješ na to, co řekneš a uděláš. Jsou dvě věci – emoce a chování. Emoce jsou vždycky fajn, chování doporučuji ladit.“
Cesta k emocím skrz osvícení
Jak si člověk vlastně uvědomí, že má s emocemi a jejich zpracováváním problémy? Není to hned. I pro Richarda to byla delší cesta. Říká, že jeho vzorem byl dlouho filmový hrdina Vinnetou, který ani když byl svázán a mučen neprojevoval sebemenší strach a slabost. Zčásti to byly poznámky v okolí typu, že nemá srdce, že je plechový apod., které ho donutily se zamyslet a vydat se na cestu za osvícením.
„Myslel jsem si, že díky osvícení uteču těm emocím. (…) Začal jsem dělat různé meditace, pod tím vším byl strach z pocitů. V člověku se hromadí emoční žumpa - emoce, které vzniknou, musí ven. A když se jich nezbavíme, tak jednou mohou při malém impulzu vytéct a zachováš se blbě. “
Někteří lidé se nahromaděných emocí zbavují v tělocvičně – posilují, dělají bojové sporty. Ale ani to není správně. „Když si najednou dovolíš, aby ti emoce vyplavávaly a ty se k tomu přiznáš, že to máš, tak to je game changer. A začíná nová úroveň. Plavec.“
Co se týče emocí, rozlišuje Richard tři úrovně:
· Vinnetou – tváříme se, že emoce neexistují. Potlačujeme je.
· Pozorovatel – nechceme se namočit v moři.
· Plavec – nebojíme se a jdeme se do toho moře koupat.
Emoce jsou silnější hráč než mozek
O tom, že emoce i přes naše snahy je potlačit nakonec vyplavou nemá Richard Gonzor pochyb. Připomíná, co se děje se muži, kteří jedou „druhé kolo“ a zamilují se do nové partnerky a vše prožívají, chtějí s nimi děti. Někteří lidé se ale ze strachu, že jim bude znovu ublíženo a pocítí bolest, těchto emocí vzdávají.
„Když si zlomíš nohu, není dobré ji hned rozcházet. Ale pak to sroste a je třeba s tím hýbat. V emočním světě to funguje stejně,“ říká k problematice zlomeného srdce.
„Člověk musí věřit svým emocím – když mi tělo hlásí, že tenhle člověk se mi nelíbí, že je mi z něj na blití, tak věřím tomu tělu, že něco čte. A já s tím člověkem nechci dělat byznys. Stejně tak v partnerství – je třeba to otevřít,“
Muži i ženy milují sex
„Základem dobrého sexu je napojení. Když se takové ty energetické chobůtky mezi vámi potkají.“
Emoce jsou úzce spjaté s intimitou, a proto došlo i na trochu ožehavější témata. Jak ve vztahu řešit problémy spjaté s četností milování?
„Ty jako žena potřebuješ cítit, že na tebe ten chlap netlačí. Že je přítomný, hladí tě, dotýká se tě i když z toho nekouká sex. (…)Nesmí z toho čouhat to, že ji manipuluješ, aby byl večer sex,“ Podle Roberta je zkrátka základem svou touhu dobře, ale nenásilně komunikovat – říct ženě, že jí to sluší, že cítí, že by se jí rád dotýkal. Ale netlačit, nenaznačovat, že to „musí být“. Dobrý vztah je takový, kde funguje napojení na partnera ve všech úrovních, tedy:
· Propojení hlavou – stejné názory.
· Propojení srdcem – láska.
· Propojení těl – sexualita.
„Když máš s partnerem propojení na všech třech úrovních – rozumíte si v posteli, rozumíte si na úrovni srdce, milujete se jako lidské bytosti, máte rozhodnuto, kdo platí složenky… no tak si vyhrál loterii, protože máš prostě naplněný vztah. To hledáme.“
Jak boxuješ, tak žiješ
„Box nás učí jít proti. Jdeš ke strachu, k té bolesti. Zvykáš si na to, že jsi zranitelný.“
Spousta lidí při boxovém tréninku hned odhalí, jak zpracovávají své emoce a jaké mají návyky ve vztazích. Lidé, kteří se raději nechávají při boxu „mlátit“ a nikdy nejdou do útoku z obavy, že by mohly soupeři příliš ublížit, to totiž takto mají zpravidla i v osobním životě. Neoponují partnerovi či kolegovi v práci, neřeší problémy. Nechají se jimi emočně mlátit.
„Agrese je energie, kterou můžeme tvarovat do nějakého projevu,“ říká o svých trénincích s klienty, kteří nerozeznávají více úrovní této emoce. „Auto také nejezdí jedna šest. Věci potřebuješ škálovat. Potřebuješ si uvědomovat, jaká slova použiješ, co to udělá s tím protivníkem, s tím partnerem. Energii, tón hlasu, postoj těla... Tohle všechno hraje, jestli se jevíš jako člověk, který je silný, nebo jako člověk, který je nebezpečný,“ Emoce zkrátka potřebují správnou dávku, a právě to se v programu MOJE SÍLA můžete s Richardem Naučit.
Zaujal vás náš výběr? Nalaďte si náš podcast Autentická Výzva a zjistěte více!
