Ego, emoce a negativní myšlenky. Jak s nimi pracuje kouč Marian Jelínek?

Možná jsme se tak narodili, možná je to výchovou

„Určité negativní vnímání světa je geneticky dané. To znamená ,že psychiatři hovoří o tom, že máme tři takové stupně, se kterými se narodíme.“ Říká Marian Jelínek.

Emoce je biochemie v našem mozku. Narodíme se s určitým „koktejlem“ určitých neurotransmiterů. „Když je ten koktejl víceméně přenašečem těch negativních věcí, tak samozřejmě mám ještě větší tendenci tíhnout k tomu, že z toho okolního světa vybírám ty negace.“

Například genetické variace v serotoninových a dopaminových receptorech mohou ovlivnit, jak jednotlivci zpracovávají emoce a stres. Tyto receptory jsou součástí neurochemických drah v mozku, které regulují náladu a emoční reakce.

Jelínek se v rozhovoru v tehdejší Zábavné show, dnes Autentické Výzvě, neodvažuje potvrdit tvrzení moderátora Lubomíra Novohradského, že jsou Češi negativnější než ostatní národy. „Jestli je to i kulturou, a tím, že jsme Češi, jak se říká, že jsme věčně negativní, opravdu nedovedu posoudit.“

Negativní myšlení však určitě  ovlivňuje i výchova a prostředí, ve kterém vyrůstáme. „Když od dětství slyším, tohle je špatně, tamto je špatně,  tady se krade, tam se krade, nikomu nevěř.. Tak mě to samozřejmě do konce života může ovlivnit.“ Zkušenosti z raného dětství, traumata či úzkostlivá výchova mohou ovlivnit to, jakým způsobem reagujeme na stresové situace v dospělosti. Důležitým faktorem je také neuroplasticita, což je schopnost mozku měnit se a přizpůsobovat v reakci na zkušenosti. To znamená, že i když máme některé vrozené sklony, naše prostředí, zkušenosti a učení se mohou taktéž silně podílet na formování toho, jak nakládáme s negativitou.

S emocemi se dá pracovat

„Jsem přesvědčen, že umět pracovat se svými emocemi a sám se svým subjektivním světem je určitá dovednost. Úplně tejně jako chci pracovat se svým fyzickým světem, chodit do posilovny, nějaké dovednosti, nebýt otylý… Tak to vyžaduje nějakoun práci, nepřijde to samo. Je to trénink. A úplně stejně jsem přesvědčený, se dá trénovat emoční nastavení, do určité míry,“říká Jelínek.

Dovednost pracovat s emocemi se ale bohužel neučíme. A když ji nemáme, máme tendence padat do negativity. „Když půjdeme do minulosti, a archetypálně uvědomíme, jak vznikal náš mozek, tak si uvědomíme, že ty jeho starší části vlastně díky tomu, že ve svém okolí vyhledávaly negace, nám dovolily přežít. Protože jestliže jsem šel na lov, tak bylo správné ,že mi ten mozek vyhledával negace. Pozor, támhle může být tygr, pozor, támhle může být to či ono nebezpečí,“ vysvětůuje Marian Jelínek.

Tyto konstrukty v nás zůstaly dodnes. Můžeme si to ověřit třeba na titulcích článků v bulváru- negativní titulky nás ovlivní mnohem více než ty pozitivní. Negativní zprávy jsou totiž  často více sensationalizované a šířené, což může vést k tomu, že lidé vnímají svět jako nebezpečnější místo, než ve skutečnosti je. Někteří lidé také trpí rúznými kognitivními zkresleními, jako je například potvrzovací zkreslení, což znamená, že sami vyhledávají informace, které potvrzují jejich (negativní) předsudky.

Dnes nás však již neohrožuje žádné bezprostřední nebezpečí, a tedy nepotřebujeme vyhledávat negativitu k přežití. Moderní člověk se obává ohrožení svého ega. A s tím lze podle Jelínka pracovat. „Ego je naší součástí a nelze ho od sebe odtahovat.(…) Otázkou je, jaký vztah k tomu egu mám a zda mě ovládá. Pokud mě ovládá, tak je to samozřejmě špatně. Pokud ho umím ovládat a umím s ním pracovat, tak to ego je důležité.“ Ego má svou funkci ve vztahu k sobě, rodině, přátelům a společnosti. „Pokud mě to ego ovládá, tak vznikají nějaké emoce, které ho chrání.“ Jestliže si ego chráníme moc, může otrávit náš  subjektivní svět. Tato negativita je podle Jelínka  často důvodem pro braní antidepresiv, sebevraždy atd.

Jelínek sám emoce dělí na dva druhy - nižší a vyšší. Uvádí jako příklad emoce strachu - Strach o život je velmi důležitý a pomáhá nám přežít. Strach o ego nám však přežít nepomáhá, ten nám ubližuje. „Strach o ego vytváří určité nespokojenosti v našem subjektivním světě.“

Co dělat, když si na nás někdo vylévá své emoce

V ideálním světě si je každý z nás vědom svých vlastních emocí a umíme s nimi pracovat, tedy se nestane, že tzv. vyletíme na někoho, kdo za naše pocity nemůže a je nám pouze nejblíž. Jak tomu člověku můžeme pomoci? „To je věc, která souvisí s tím, jestli na tom ten člověk vůbec chce pracovat. Já nemám nárok, a vy také ne, podle mého, měnit toho člověka. On je entita, on je osobnost.“ Říká Jelínek. Samozřejmě je rozdíl v tom, kde takového člověka potkáte. V případě, že se jedná o někoho v pracovním prostředí, pak je to jiná situace než s člověkem, kterého potkáte v jiném, osobnějším kontextu. Existují určité self-koučovací techniky, kterými si můžeme pomoci.

„Self-koučovací techniky vycházejí z takového základního bodu, který je nutné si uvědomit. Je velmi jednoduchý, přesto pro mnohé lidi velmi objevný. Všimněte si, co nám v našem subjektivním světě nejvíce vadí. A když se nad tím zamyslíte, tak nám vadí myšlenky, které nechceme.“ Tyto techniky tedy pomáhají takové nechtěné myšlenky zvládat. A co jsou to vlastně nechtěné myšlenky? Jelínek uvádí příklad olympijského sportovce, kterému se v noci před akcí místo toho, aby usnul a dobře se vyspal, honí myšlenky na neúspěch. Co když se to nepovede? Ztratí sponzory, už si ani neškrtne atd. A tyto myšlenky mu nedovolí si dobře odpočinout a mohou skutečně negativně ovlivnit jeho výkon.

„Všimněte si, že přijde myšlenka nechtěná a za ní hned emoce. Co když to zítra zkazím? Strach.(…) To znamená, že emoce je ocáskem myšlenky nechtěné. Jestliže já chci změnit tu emoci, musím změnit tu myšlenku,“ říká Jelínek a dál pokračuje „Když nám jde o život, tak si všimněte, že ta emoce přijde sama, bez myšlenky. Proto se často ptám: je první myšlenka, nebo emoce?“ Ego má vždycky emoci jako následek analýzy myšlenky.

Jak se s negativními myšlenkami a potažmo emocemi vypořádat? Podle Mariana Jelínka je cestou logika. Jako když dítě má strach z „čertů“ a maminka mu vysvětlí, že to nejsoun čerti, ale lidé v kostýmu, tak stejně tak si musíme logickými argumenty odehnat naše negativní myšlenky. „Můžete je vyblokovat, můžete je transformovat a můžete je ve své podstatě ukecat. A tyhlety tři možnosti jsou podle času, kolik máte. Když mám minutu, tak je lepší je vyblokovat, protože nestačíte transforomovat. Jestliže máte déle, máte pět-šest sezení, můžete je transformovat. A jestliže máte ještě víc, tak můžete logickými argumenty… Protože logika z dlouhodobého hlediska vítězí nad emocemi.“

Negativním myšlenkám nelze zabránit - to je evolučně dané. Ale můžeme ovlivnit, jak dlouho a jak silné v nás zůstanou. Nesmíme se z nich hroutit. Jednou z těch technik je řízený dialog, který jsme zmínili výše, další technikou je dýchání (břišní, 4-7-8 dýchání, rytmické dýchání, nádech s přesunem a progresivní relaxace s dýcháním), vizualizace (imaginace) a posturologie.

Techniky proti negativním myšlenkách v praxi

• Břišní dýchání - při praktikování této techniky se zaměřujeme ns hluboké, pomalé nádechy a výdechx, přičemž klademe důraz na rozšíření břicha během nádechu. Tento způsob dýchání pomáhá aktivovat parasympatický nervový systém, vož přispívá ke snížení pocitu úzkosti a napětí.
• 4 -7-8 dýchání - nejprve při nádechu dýcháte do 4, potépři zadržení dechu počítáte do sedmi, a nakonec při výdechu počítáte do osmi. Cyklus opakujte v několika cyklech, dokud neuvolníte tělo i mysl.
• Rytmické dýchání- Při rytmickém dýchání se snažíte synchronizovat své nádechy a výdechy s určitým rytmickým vzorem, například dýcháte v tempu hudby nebo při chůzi. Tato metoda pomáhá udržovat koncentrovanou mysl  a odvádí pozornost od negativních myšlenek.
• Nádech s přesunem - Tato technika zahrnuje nádech nosem, přičemž se zaměřujete na pocit, jak vzduch prochází nosními dírkami, a pak pomalý výdech ústy, přičemž si představujete, jak stres a negativní myšlenky opouštějí vaše tělo.
• Progresivní relaxace s dýcháním - Kombinuje se hluboké dýchání s postupným napínáním a uvolňováním různých svalových skupin v těle. Tato technika pomáhá odstranit fyzické napětí a současně klidnit mysl.
• Vizualizace - Při této technice nejpprve musíte dosáhnout stavu hluboké relaxace (například díky dýchání či meditaci), aby se vaše mysl mohla otevřít a soustředit. Poté si tvoříte a vybavujete mentální obrázky, které jsou spojené s vašimi cíly či představami o tom, jak byste chtěli, aby určité situace dopadly. Během vizualizace je důležité nejen představit si obrázky, ale také prožít k nim přidružené pozitivní emoce, jako je radost, hrdost nebo uklidnění.Pravidelná vizualizace těchto pozitivních scénářů může pomoci posílit nové, zdravější myšlenkové vzorce a snížit výskyt negativních myšlenek.
• Posturologie - Zlepšení držení těla může pomoci snížit fyzické napětí, což může vést ke snížení psychologického stresu a úzkosti. Tento proces může zahrnovat techniky jako jsou strečink, jóga, nebo tai chi, které zlepšují posturu a zároveň podporují psychickou pohodu.

Zaujalo vás toto téma či se zajímáte o myšlenky Mariana Jelínka? Pusťte si celý rozhovor, který patří k nejoblíbenějším epizodám v historii Autentické Výzvy!

‍